Vzhledem k předčasnému konci předešlé sezóny asi není moc co hodnotit. Jak budete vzpomínat na zvláštní a krátký ročník, ve kterém jste měl jako hlavní trenér stoprocentní bilanci?
„Nebudu na ni vzpomínat radši vůbec. (směje se) Byla, jaká byla. Člověk to bohužel neovlivní a nic s tím neudělá. Je to škoda, protože jsme měli nějaký cíl, který jsme chtěli splnit. Měli jsme vytvořené parádní podmínky a mančaft na slušné úrovni. Bohužel se soutěž nedohrála, i když jsme v ní neprohráli. Je to rekord. Sice se stihly jen dva zápasy, ale sešli se perfektní kluci a jsem přesvědčený, že na splnění cíle jsme měli. Teď se o něj musíme porvat v sezóně, která bude.“

Chybí vám hokej hodně?
„No chybí... Já jsem byl u prcků, takže závodní období jsme trávili v rámci možností venku na hřišti v Droužkovicích, kde jsme hráli fotbal, florbal nebo bandy hokej. Kontakt s prostředím jsem tak měl, i když se to zase zavřelo a museli jsme trénovat online. Myslím, že i to nám fungovalo. Nějaký režim jsme měli, ale musím přiznat, že na hokej bez diváků v televizi nekoukám. Bez lidí mě to nebaví, protože tam není atmosféra. Není tam prostě nic.“

Led jako takový vám chybí?
„Tak samozřejmě by se člověk rád svezl, takže mi asi chybí. Na druhou stranu já jsem chodil na brigádu, takže jsem bruslil tam. (směje se) Ale teď vážně. Je to samozřejmě něco jiného, protože člověk byl rok co rok, zimu co zimu na ledě. Teď to nešlo.“

Odpočinul jste si tím pádem přece jen trochu psychicky, když jste nebyl pod tlakem výsledků?
„Jako odpočinul, ale na druhou stranu hokej člověku chybí. V zimě se pořád něco dělá, něco se řeší a to člověku chybí. Po strašně dlouhé době jsme měli volné Vánoce. Doteď se ještě 23. prosince trénovalo, pak jsme se scházeli pětadvacátého a šestadvacátého už hráli. To samé na Silvestra a Nový rok. Kolikrát jsme měli hned prvního trénink, který bylo těžké absolvovat, ale zvládli jsme ho. Teď bylo volno něco nového, i když je to období spíš pro děti.“ (směje se)

Do nové sezóny půjdete s obměněným kádrem, ale cíl zůstává stejný. Jak vnímáte omlazení?
„Já to řeknu trochu jinak. Na jednu stranu mě mrzí, že nebude pohromadě kádr jako loni, protože ti kluci sami přišli pomoct klubu, když na tom nebyl dobře. Chtěli ho posunout, kam patří. Za to bych jim chtěl poděkovat, protože chodili na tréninky a odehráli zápasy. Na druhou stranu kvituju, že šanci dostanou mladí kluci. Teď budu držet palce jim i těm, kteří zůstali, abychom splnili cíl, který jsme si dali.“

Nově budete mít k dispozici asistenty Petra Jíru a Pavla Damaška. Představuje velkou pomoc, že nebudete sám?
„Samozřejmě je to dobré. Víc očí, víc vidí. Máte před sebou dvacet hráčů a kolikrát není úplně jednoduché všechno ukočírovat, takže to kvituju. Myslím, že máme dobrý trenérský i hráčský tým a jsem přesvědčený, že to bude fungovat.“

Nabízí se rozdělení kompetencí podle vašich hráčských postů. To znamená, že vy byste měl v gesci obránce, Petr Jíra útočníky a Pavel Damašek brankáře. Budete to tak?
„Zatím jsme se o tom ještě nebavili. Myslím, že problém v ničem nebude. Mladí gólmani i z juniorky budou moct čerpat zkušenosti od Damyho i Hanyho, což je podle mě super. O střídačce si s Petrem ještě promluvíme a rozdělíme si to.“

Zmínil jste juniory. Počítáte tedy s jejich zapojením v A-týmu?
„Tohle je vize a cíl, abychom mladé kluky zapracovali do systému. Aby měli větší herní vytíženost a okusili seniorský hokej, protože přechod do něj není kolikrát úplně jednoduchý. Na druhou stranu je to jenom krajská liga, tak nevím, jak budou někteří kluci reagovat. Třeba to pro někoho bude málo a nebudou chtít. Na druhou stranu v kabině bude spousta kluků s prvoligovými i vyššími zkušenostmi, které můžou mladým předávat.“

Jak bude vypadat příprava?
„Jsme domluvení, že budeme od posledního týdne v květnu do konce června třikrát týdně trénovat. Jednou půjdeme ven, kde to bude o nějakém běhání nebo hrách. A chceme být dvakrát týdně na ledě. Myslím, že to pro kluky bude zpestření, protože dlouho na ledě nebyli. Pak budou mít kluci klasicky zhruba tři týdny volno, aby si odpočinuli a užívali si. I pak budeme chtít tři tréninky týdně a o víkendu přátelská utkání podle toho, jak se domluvíme se soupeři. Je potřeba si uvědomit, že kluci chodí do práce, takže tahat je z ní na přátelské utkání, není úplně ideální. Na druhou stranu můžeme případně zapojit kluky z juniorky a máme dobré hráče i v dorostu. Chodím teď s juniorkou a musím říct, že někteří kluci jsou hodně dobří. Když nebudou jen povídat a budou makat, mají před sebou velkou budoucnost.“

Trochu jste mi nahrál zmínkou o juniorech, ke kterým se po letech vracíte. Nedýchla na vás trochu nostalgie?
„Já jsem si ty roky užil. Dělali jsme to s Jardou Beckem poměrně dlouho. Hned v první sezóně, kdy jsem přišel, jsme vybojovali titul, takže mám parádní zážitky. S Jardou jsme si sedli a měli velkou pohodu. Navíc jsme měli parádní mančaft.“

S juniory budete tím pádem i na zápasech. Získáte díky tomu lepší přehled o jejich výkonnosti?
„Stoprocentně. Tohle je dobrá věc. Na druhou stranu musíme být opatrní s dávkováním jejich vytížení, abychom je nezadřeli. Hrát v pátek, sobotu i neděli bude náročné, takže to musíme ještě nějakým způsobem prodiskutovat. Tři zápasy ve třech dnech opravdu nejsou nic jednoduchého.“

Těšíte se konečně na hokej?
„Těším se pořád, ale chci, aby se všechno vrátilo do normálu. Samozřejmě to nebude úplně jako dřív, ale chtěl bych, abychom měli vyprodanou halu a v polovině hlediště trenéry. (usmívá se) Člověku taky chybí, když každý ví, jak by to mělo vypadat a jak by trénoval on. (znovu se usmívá) Na druhou stranu i to k hokeji patří. Ať si diváci zakřičí, zanadávají a zafandí. Budeme chtít ale taky klid, abychom mohli trénovat. A nejdůležitější bude odehrát zápasy.“

Dokážete se od rad z hlediště oprostit?
„Někdy to člověk vnímá, někdy ne. Jak už jsem říkal, patří to k tomu. Samozřejmě to člověka někdy naštve, když lidi slyší, ale jindy se tomu zase zasměje. Realita je kolikrát úplně jiná a úplně se neshoduje s názorem lidí v hledišti. Nicméně i to je součástí hokeje a přiznám se, že mi to chybí.“