Piráti se v úvodu utkání ubránili inkasovanému gólu díky skvělým zákrokům Richarda Běhuly, oklepali se a vykročili za vítězstvím. V sedmé minutě si Jan Svoboda připsal asistenci, když se podílel na prvním chomutovském gólu v sezoně. „Jak jsem získal první bod, už se mi potom hrálo lépe a uvolněněji,“ prozrazuje Jan Svoboda.

A hned se to také projevilo! V sedmnácté minutě se Piráti v přesilové hře urputně tlačili do brány, z čehož dvacetiletý útočník vytěžil bekhendovou dorážkou dvougólové vedení. „Byl to takový gól napůl, ale Standa hned říkal, že se dotkl puku až za čárou. Jsem rád, že ho mám, ale bylo jedno, kdo ho dá. Hlavně, že jsme vyhráli,“ upozorňuje.

Netrvalo dlouho a Stanislav Vrhel přidal v prostřední třetině druhý a třetí gól, čímž završil hattrick. „Říkal jsem mu, že není normální,“ směje se Svoboda. „Jsem za něj strašně rád, že se mu v šestnácti letech povedlo dát hattrick,“ dodává.

Úderná formace se nakonec podílela na pěti gólech ze šesti, což je na formaci s průměrným věkem pod devatenácti roky slušný počin. „Naší lajně to skvěle klapalo a hned nám tam spadl jeden gól, pak jsme dali druhý. Hrálo se nám lépe, když jsme vedli a lepilo nám to. S Kryštofem jsem hrál už první zápas, ale byl proti nám hodně silný soupeř. Na tréninku jsme si sedli a šlo nám to. Jsem strašně rád, že jsme si to přenesli i do zápasu,“ libuje si.

Druhý zásah mohl Jan Svoboda přidat hned ve dvou velkých šancích, ale ani jednou se tak nestalo. V jednatřicáté minutě předvedl s Adamem Kofroněm povedený ťukes na jeden dotek, ale před prázdnou bránou puk netrefil přesně.

„Byl jsem strašně soustředěný a chtěl jsem dát ještě jeden gól. Každé střídání jsme měli nějakou šanci, protože jsme si to s Kryštofem a Standou skvěle dávali. Dělali jsme i věci, které bychom si normálně nedovolili. Pak jsem to netrefil do prázdné, asi na mě dolehla tíha okamžiku,“ lituje.

Druhý pokus a velkou možnost si vybojoval sám – proháčkoval se až před bránu, kde Vladimír Brož musel sáhnout po záchranné brzdě, která znamenala trestné střílení. „Hráli jsme přesilovku a začínali nás číst, tak jsem to vzal na sebe. Věděl jsem, že je přebruslím a najednou jsem se dostával i za posledního obránce, který mě zfauloval,“ popisuje průnik.

Pak přišel samotný nájezd, nakonec neproměněný. „Opravovali celkem dlouho bránu, takže jsem měl čas přemýšlet. Nakonec jsem se rozhodl pro rychlou střelu, kterou zkouším často po tréninku. Najel jsem si trochu do středu, místo se mi tam otevřelo, ale chtělo to líp trefit,“ uvědomuje si dvacetiletý Jan Svoboda.

Přestože teprve letos vypadl z mládežnických kategorií, na ledě rozhodně nepatřil k nejmladším. „Už nemusím sbírat puky, nechávám to mladším. V kabině je to určitě lepší, nejsem tolik zamlklý. Všichni děláme vtipy a tvoříme super partu, i když jsme se sešli nedávno a moc jsme se neznali,“ říká.

Velkou novotou je pro Chomutov systém hry, kterým se mladíci pod vedením Martina Štrby prezentují. „Trenér po nás chce útočný hokej, což je největší rozdíl od toho, co chtěl pan Růžička. Mně osobně to vyhovuje více, než jenom stát. Trenéři chtějí, abychom jako křídla hned napadali a šli po puku. To se hraje hned úplně jinak, já chci útočit, takže jsem za takový systém hrozně rád,“ děkuje.

Mladá sestava nebyla žádným výstřelem do tmy. Trenérský štáb si chtěl v zatížení prohlédnout hráče, kteří nemají své místo jisté. „Nastoupili jsme s mladšími hráči, bylo nám řečeno, že si hrajeme o místo. Všichni chtěli hrát, jak nejlépe umí,“ uzavírá Jan Svoboda.