Jubilejní gól přišel po pětizápasovém půstu v šestém střetnutí a Vladimír Růžička přiznává, že se mu čekání přece jen dostalo trochu pod kůži. „Pár lidí mi říkalo, že mi chybí jeden gól do stovky, což už je docela hezké číslo. Takže jsem na to myslel, ale gól jsem chtěl dát hlavně proto, abych pomohl týmu. Netrefil jsem se čtyři pět zápasů, i když jsem šance měl,“ líčí. „Jsem rád, že jsem se dočkal a nemusím už na to myslet,“ libuje si.

Že by ho blížící se milník svazoval, to však odmítá. „Takhle bych to neřekl, ale spousta hráčů se před nějakou metou většinou sekne, takže jsem si říkal, jak dlouho budu čekat já. Naštěstí to zase tak hrozné nebylo,“ usmívá se s tím, že si kulatého čísla váží.

„Ne každému se to povede, takže jsem rád, že mně se to podařilo a doufám, že přidám ještě další góly,“ reaguje, ovšem jedním dechem doplňuje, že nemyslí na Klub hokejových střelců deníku Sport, kam se dostanou hokejisté s 250 a více góly v součtu domácí nejvyšší soutěže a reprezentace. „Teď momentálně něco takového vůbec neřeším. Jsem rád, že jsem překonal stovku a co nejdřív bych rád načal další,“ přeje si.

Premiérový a stý gól osmadvacetiletého středního útočníka dělí téměř dvanáct let, poprvé se mezi tuzemskou elitou prosadil dva dny před Vánoci 2005. Až o dva měsíce později oslavil sedmnáctiny. „Takovéhle momenty si podle mého musí pamatovat každý,“ domnívá se. „Já to vidím, jako by to bylo včera. Se Slavií jsme hráli doma v O₂ aréně s Libercem. Radek Dlouhý mi přihrál a jeli jsme dva na jednoho. Celou dobu jsem chtěl přihrávat zpátky, ale na poslední chvíli jsem si to na levé straně rozmyslel a vypálil jsem pod vyrážečku,“ přibližuje.

Výběr nejdůležitějšího a nejhezčího extraligového gólu paměť Vladimíra Růžička docela zaměstná. Dlouho se nemůže pro žádný rozhodnout, než přece jen dva zmíní. „Asi bych vybral trestné střílení v šestém zápase semifinále s Plzní. Předtím nedali gól hráči jako Vlasák, Straka, Kovář, Bednář nebo Červenka. Já jel vlastně jako poslední a proměnil jsem, což bylo důležité,“ hlásí. „Z poslední doby pak určitě gól v prodloužení druhého zápasu v Třinci. Ten byl důležitý a i vypadal docela hezky,“ uvádí.

Podrobný pohled na sto extraligových zásahů centra druhé pirátské formace ukazuje, že nejčastěji pálil ostrými do sítě Komety Brno, Karlových Varů a Liberce. Chomutovu vstřelil mostecký rodák v dresu pražské Slavie dva góly. Zajímavostí je, že na Kometu se mu daří i v bílomodrých pirátských barvách (4 góly), v nichž dal zatím nejvíc gólů Zlínu (5 gólů). Naopak s Třincem a Litvínovem v dlouhodobé části za Chomutov ještě neskóroval, Oceláře počastoval jen již zmíněnou trefou v Generali play-off.

Má-li samotný Vladimír Růžička vybrat podle vlastního pocitu tým, na který se mu střelecky nejvíc daří, tápe. Naopak u neoblíbeného soupeře příliš neváhá. „Žádný tým, proti kterému mi to střílí, si nevybavím,“ dumá marně. „Na druhou stranu vím, že třeba v Plzni se mi góly dávají nejhůř,“ jmenuje Západočechy, jimž vstřelil nedávno vůbec první gól v dresu Pirátů a čtvrtý celkově.

Trojnásobný český reprezentant sám hovořil o trestných stříleních, jím uvedené se datuje do března 2009. Kolem tohoto období patřil ke spolehlivým exekutorům a často proměňoval díky míchání hokejkou nad pukem po vzoru florbalistů. „Dal jsem takhle asi šest gólů za sebou. Asi gólmani nečekali, že budu stejné zakončení opakovat,“ culí se. „Teď už jsem ho asi pět let nepoužil. Možná zase někdy vyplyne situace, kdy se bude hodit a budu si na to věřit,“ připouští.

Během zápasů Pirátů už se několikrát pokoušel překvapit gólmana přímo zpoza branky pokusem o záda či tzv. Granlundovkou. „Už se mi povedlo dát gól z brankové čáry nebo zpoza ní o nohu brankáře, ale hodně mě láká trefit se přes bránu o záda brankáře nebo stejně jako Granlund nabrat puk na hokejku,“ přikyvuje, že nejde o náhodu.

A jak vůbec Vladimír Růžička vnímá extraligové brankáře, proti nimž střílí celou seniorskou klubovou kariéru? „Před zápasem vůbec neřeším, kdo proti nám bude chytat. Pak v samotném utkání člověk ani nestihne postřehnout, kdo proti němu stojí. Do posledního momentu čeká na pohyb brankáře a vyhodnocuje, kde stojí,“ odmítá závěrem, že by měl z některého z maskovaných mužů přehnaný respekt.