Soudě podle výrazů ve tvářích hráčů mužstvo změnu uvítalo. „Myslím, že nám takový program prospěl, protože jsme se cítili už dost unavení,“ shrnul za všechny Robert Černý. „Odpočinuli jsme si a pro další zápas nám to pomůže,“ vyhlížel další klání v době, kdy ještě nebylo o osudu Pirátů jasno.

Obránce, jenž momentálně patří do širšího kádru reprezentační dvacítky, se snažil podle vlastních slov zrelaxovat kompletně. „Celý den beru jako volný, takže se snažím na hokej nemyslet. Soustředím se, abych udělal co nejvíc pro své tělo a byl připravený na další zápasy,“ usmíval se.

Jenže předsevzetí nemyslet na hokej se úplně dodržet nepovedlo. Tým totiž vyrazil na oba poslední zápasy skupiny A, která se hraje v Ufa Areně. „Jedeme držet palce Finům,“ vykládal Robert Černý těsně před odjezdem z hotelu „Co se stane, to se stane. Nebudu nijak nervózní, jak to dopadne,“ reagoval na otázku, jak bude snášet sledování duelu, který rozhodne o osudu Pirátů.

Ti se totiž z výhodné pozice po dvou výhrách v prvních dvou střetnutích dostali do situace, kdy se museli spoléhat zejména na pomoc již zmíněného finského mistra Blues Espoo. „Bylo naší chybou, že jsme proti Ufě nehráli vůbec dobře a s Bělorusy jsme předvedli bídnou první třetinu,“ uvědomoval si spolehlivý zadák.

„Škoda! Na nájezdy jsem nám dost věřil, protože jsme je neprohráli, co pamatuju,“ vracel se ještě k vyrovnané bitvě s Bobrujskem, z níž by bonusový bod znamenal jistotu semifinále. „Taková prohra mrzí o to víc, protože si myslím, že jsme soupeře dvě třetiny válcovali,“ uzavřel Robert Černý, aniž by v tu chvíli tušil, že porážka bude bolet ještě víc, když Bělorusové finského soupeře porazili.