Junioři zakončili sezónu ve čtvrtek 5. března na ledě Salcburku, kde už bez šance na play-off prohráli kvůli nepovedené úvodní třetině a dlouhému oslabení. Pro mladé Piráty šlo v béčkové skupině vůbec o nejdelší možnou cestu.

„Když jsme přijeli s juniory ze Salcburku asi ve tři čtvrtě na dvě, šel jsem domů spát. Někdy před devátou ráno mi volal pan trenér Martínek, že mám přijít na trénink a že na sedmdesát procent budu v sobotu v Havířově hrát,“ prozrazuje Dominik Vaněk.

„Hned mě to ráno probralo, takže jsem se oblékl a sehnal jsem si odvoz. Děda od Pepy Koláčka mě odvezl, za což mu moc děkuju. Byl jsem strašně rád, že dostanu šanci,“ dodává o hektickém pátečním dopoledni.

Krátce poté předal informace o pravděpodobném seniorském debutu svým nejbližším, kteří ho vzhledem k příznivé vzdálenosti přijeli podpořit. „První to věděl asi Pepa Koláček, kterému jsem to řekl hned v kabině, protože šel taky s áčkem na trénink. Po tréninku jsem hned volal rodičům, kteří měli obrovskou radost,“ líčí Dominik Vaněk.

V sobotu se zanedlouho osmnáctiletý bek vydal na další dlouhou cestu přes celou republiku až do jejího východního cípu. „Seděl jsem hned za panem Martínkem vepředu a snažil jsem se nad zápasem nepřemýšlet. Jenom jsem si říkal, abych hrál jednoduše a odehrál jsem střídání zodpovědně. Nechtěl jsem dělat zbytečné chyby z toho, že bych si na sebe naložil hodně,“ uvádí břeclavský rodák.  

To se mu i dařilo, přestože ho jako nováčka mezi seniory svazovala nervozita. „Určitě jsem byl nervózní, ale kluci z áčka mě pořád uklidňovali, abych hrál v klidu a jednoduše. Dost mi pomáhali. Vždycky před nástupem do třetiny mě uklidňoval Filip Suchý a na střídačce Dušan Žovinec nebo Vítek Seemann s Dominikem Tejnorem,“ vyjmenovává Dominik Vaněk.

Do utkání vstupoval jako sedmý obránce, ale navzdory tomu dostal svá první střídání už v úvodním dějstvím. „První střídání jsem byl takový trochu nesvůj a říkal jsem si, abych byl v klidu. Další střídání už jsem si pomalu zvykal. Pořád mám ale co zlepšovat,“ uvědomuje si mladík, který se zastavil až na deseti minutách a třiceti vteřinách ve hře.

„Určitě jsem byl spokojený, nečekal jsem, že dostanu takový prostor. Byl jsem za to moc rád. Odehrál jsem i kousek oslabení,“ přidává podrobnosti a dojmy ze zápasu, „mně se to líbilo, bylo to jiné než juniorský hokej. Je to rychlejší a už je to i o taktice, takže se tam tolik nelítá. Hráči koukají kolem sebe a vědí, co mají dělat. Hodně se hraje systém, třeba jedna-dva-dva, aby si každý hlídal svůj prostor.“

K duhu povedenému debutu přispěly i zkušenosti z tréninků A-týmu, které Dominik Vaněk v průběhu ročníku odbruslil. „Chodil jsem se dívat, když to šlo a neměli jsme tréninky. Už jsem s týmem absolvoval i pár tréninků, kde se taky dělaly různé věci, takže jsem se snažil dávat pozor. Tréninky mi dost pomohly, protože mají úplně jiné nasazení než v juniorce. Naberu díky nim nějakou sílu a fyzičku,“ říká.

Jelikož pochází z Břeclavi, rodina měla Havířov přibližně o sto padesát kilometrů blíže než Chomutov. Není divu, že mohutně podporovala. „Děda s tátou přijeli na zápas a moc se jim to líbilo. Po zápase na mě čekali, takže jsme si i popovídali. Říkali, že jsem hrál jednoduše a byl jsem soustředěný. Byli spokojení,“ vypráví dlouholetý Pirát.

Přestože se ve Slezsku prohrálo a Chomutovští tak přišli o třetí příčku v tabulce, z premiéry převažovaly pozitivní dojmy. Už tak hezké ale nebudou požadavky pokladníků. „Zatím se neozvali, ale čekám na to. V juniorce nevím, jestli s něčím přijdou, ale v áčku určitě,“ culí se na konto pokladníka Jakuba Chrpy.

Teď má před sebou Dominik Vaněk otevřené dveře do velkého hokeje, k tomu bude potřeba hodně práce i motivace. „První zápas pro mě znamená hodně. Bylo by super, kdybych mohl s áčkem absolvovat třeba letní přípravu. Určitě by mi to mohlo pomoci do budoucna i s motivací k další práci,“ uzavírá bek. 

Fotografie: Michal Polák, hc-havirov.cz.