Co byste řekl na úvod zápasu? Už by se dalo říct, že jde o takový evergreen...
„Tak určitě: klasická odpověď. Každopádně si myslím, že jsme to asi trošku podcenili, o tom žádná, ale tady se vždycky ukáže síla toho týmu a my víme, kdy zabrat. Do třetiny jsme ještě otočili skóre a byl klid.“

Věřil jste i za stavu 0:3, že se skóre ještě otočí?
„To každopádně! Jak říkám, tady buď dáme v prvním střídání gól my anebo ho dostaneme. Tentokrát jsme teda dostali hned tři, ale myslím si, že tady každý ví, že to dokážeme obrátit, když fakt chceme. Tak jsme zabrali a bylo to.“

Co bylo špatně, že jste dvakrát dostali gól při své přesilovce?
„Tak Louny to hrají trošku chytře. Nechají třeba i ve čtyřech v pásmu hrát ty svoje a jednoho strčí nahoru. Pak to dostal ten správný hráč a najednou dával gól. To už je pak těžké, protože pro gólmana to je jeden na jednoho. A když je někdo chytrý, tak ho třeba i prostřelí.“

To ale byly situace v rovnovážném počtu hráčů na ledě. Góly padly v přesilovkách v první třetině…
„To je pravda. Musíme si na to určitě dávat pozor do příštích zápasů, protože by to byla škoda. Takhle to bylo zbytečně trochu větší drama, ale jak říkám, umíme si to korigovat, takže to vždycky zvládneme.“

Byla na střídačce za stavu 0:3 bouřka?
„Ne, ne. My si řekneme nějaké věci, ale nehádáme se. Občas někdo jenom zvýší hlas, ale je to spíš takové to zdravé nakopnutí. Budu se opakovat, ale opravdu jsme věděli, že když do toho šlápneme a budeme hrát tu hru, co chtějí trenéři, tak to obrátíme.“

Přesto právě takové výpadky by vás v další části sezóny mohly mrzet…
„Určitě, každopádně. Jakmile přijede nějaký jiný tým a trochu si to pohlídá, tak už pro nás bude horkotěžko zvladatelné, abychom zápas nějakým způsobem srovnali nebo otočili. Musíme si na to tedy dát každopádně pozor.“

Je to výhoda, když podvědomě tušíte, že zvládnete skóre otočit?
„Nechci vůbec zpochybňovat soupeře, protože to se nedělá. Nicméně je těžké další rok hrát krajskou ligu, když máme druholigový nebo možná i prvoligový tým. Je to prostě škoda. Akorát jak říkám, musíme si na to do budoucna dávat pozor.“

Je to o koncentraci?
„Samozřejmě.“

Jak vy osobně si ji udržujete?
„Každý to má svým způsobem jinak. Já třeba nemám rád, když na mě někdo mluví. Dřív jsem si broukal písničky, abych si trošku dal hlavu na druhou stranu a nemyslel na to. Teď to ale mám zase naopak, nesmím si broukat žádnou písničku, protože pak se nedokážu soustředit. Je to ale hodně individuální, každý musí začít u sebe.“

A co když během zápasu trochu vypnete?
„Snažím se nevypnout a koncentrovat se na každé střídání. Myslím si, že to musí každý. Nicméně v tom stavu, když už vedeš, tak ti to někdy ujede, někde se zapomeneš a uděláš kličku navíc. To k hokeji patří, ale musíme si na to skutečně dávat pozor.“

Jak celkově hodnotíte svůj návrat do Chomutova? Vy jste vlastně přišel už v loňském roce, ale na zápasy jste si musel počkat. 
„Já jsem spokojený. Je tu skvělá parta a hraju s kluky, se kterými jsem hokejově vyrůstal v Chomutově, Kadani nebo Klášterci nad Ohří. Za mě tedy skvělé od trenéru po mančaft. Je to paráda. Musím pochválit všechny, i kustoda. Nemám zkrátka, co bych vytknul.“

Překvapilo vás kolik chodí lidí?
„Je to nádhera! Doma je to úplně skvělé, když vyjedeš z piráta a ohně a vidíš plnou našlapanou halu. A to, že jezdí fanoušci i na zápasu venku, což je samozřejmě i díky tomu, že to máme kousek, je naprostá paráda. Diváci za námi jezdí i vlakem a já musím říct, že je moc chválím a moc jim děkujeme.“

Nástup mezi plameny si tedy užíváte?
„Já se snažím to nevnímat, ale třeba kamarád Láďa Nguyen, který hraje v Kadani mi říkal, že když na nás deset minut čekají na ledě, než všichni projedeme hlavou piráta a ohni, tak už prohrávají třeba 5:0. Takže je vidět, že to působí i na soupeře.“