Jiří Růžička začal s hokejem až v patnácti letech, ale už o tři roky později, přesně 12. listopadu 1958, naskočil mezi tehdejší elitu a v premiérovém vystoupení v nejvyšší soutěži dostal hodně náročný úkol, aby uhlídal reprezentačního útočníka Dandu v barvách brněnské Komety. Zvládl to, Chomutov doma vyhrál 3:1 a mladý forvard si začal budovat pozici v mužstvu.
To až do roku 1974 opustil jen na dva roky, na které narukoval na vojnu do Jihlavy. Postupně se zařadil mezi opory a lídry chomutovského souboru, v jehož barvách odehrál více než čtyři stovky zápasů a nasázel v nich 243 gólů, ke kterým mu podle jeho vlastních slov výrazně pomohl brankář Josef Mikoláš. Ten mu prý poradil, kam střílet. Pak už to šlo „samo“. Výsledkem je dvanácté místo v historickém pořadí chomutovských střelců.
Po odchodu v roce 1974 působil Jiří Růžička pět let v Lounech, odkud se však do Chomutova vrátil a začal se věnovat výchově talentů. Až do důchodu trénoval výhradně mládežnické týmy, u dospělých se nikdy neobjevil. Kromě toho byl oblíbeným brusičem bruslí. Člen chomutovské síně slávy žil s chomutovským hokeje do posledních chvil. I jako penzista sledoval extraligové zápasy, při návštěvách klubových kanceláří nechyběl jeho věrný čtyřnohý kamarád.
Další ze členů pomyslné síně slávy chomutovského hokeje, jehož dres vystoupá pod strop pirátské arény, bude vynikající brankář, mistr sportu a bývalý reprezentant Karel Straka. „Jméno brankáře Karla Straky rezonovalo v našich hlavách dlouhých deset let. V roce 2006 se podílel na vzniku knihy k šedesátému výročí, bohužel vydání publikace se již nedočkal, protože ve stejném roce nás náhle opustil. Už tehdy jsme věděli, že při první možné příležitosti to bude právě on, jehož jméno bude vyvěšeno na čestné místo chomutovské arény,” říká marketingový ředitel klubu David Dinda.
Jihočeský rodák oblékl chomutovský dres poprvé v roce 1954, kdy mu bylo třiadvacet let. Hned pomohl k zisku československého bronzu a o rok později se podílel na stříbrných medailích. Prostor mezi třemi chomutovskými tyčemi strážil Karel Straka jedenáct let a kariéru ukončil poté, co na sever Čech přišel Josef Mikoláš. Výborné výkony v úvodu působení v barvách tehdejšího Baníku posunuly Karla Straku až do národního týmu, s nímž vyrazil na světový šampionát 1957 do Moskvy.
V Sovětském svazu si mimo jiné vyzkoušel hokej na přírodním ledě na fotbalovém stadionu před čtyřiceti tisíci diváky a přispěl reprezentaci k zisku bronzu. Tehdejší chomutovská jednička se na jediném vrcholném turnaji kariéry stihla zapsat do dějin nejrychlejší kolektivní hry světa na našem území jako první československý brankář, jenž byl vyhlášen nejlepším gólmanem světového šampionátu. Aktivní kariéru ukončil vynikající brankář ve druhé nejvyšší soutěži. Poté žil spíše v ústraní a věnoval se povolání a rodině. V roce 2004 byl společně s dalšími osobnostmi včetně Jiřího Růžičky uveden do pomyslné síně slávy chomutovského hokeje.