Marku, poprvé v semifinálové sérii jste porazili Liberec. Jak se výhra rodila?
„Byl to těžký zápas. Stav byl dlouho bezbrankový a poté už to je o jedné šanci. Záleží na tom, kterému celku to tam padne a díky bohu padlo to tam nám. Oni byli siloví, ale my jsme chtěli hrát více nátlakově. Chtěli jsme hrát stejně jako poslední třetí třetinu v Liberci. To se nám moc nedařilo, protože nás dobře přehrávali. Na druhou stranu jsme to měli dobře pohlídané směrem dozadu. Soupeř nějaké šance měl, ale Jánko je pochytal.“

Celou sezónu vám vycházely přesilové hry. V sérii s Libercem se to trochu zaseklo. Kde je hlavní příčina, že v posledním období nevychází?
„Mám takový názor, že nás přesilovky celou sezónu držely. Potřebujeme vyhrát nějaké utkání, kdy nás přesilovky nepodrží. My těm klukům vděčíme za čtvrtfinále s Třincem. Klukům to šlo parádně a občas se to stane, že z nich nedáváme góly. Prostě si musíme poradit trochu jinak.“

Měli jste výborný nástup, kdy jste soupeře výborně napadali. To byl asi klíč k úspěchu, že?
„Taky. My jsme je dohrávali, ale až tolik nám nešlo vybojovat puk. Ovšem oni také nejsou žádní nazdárci. Mají zkušené obránce, kteří puk vyvezou.“

Připsal jste si asistenci navíc při vlastním oslabení. Jak celá situace vypadala ve vašich očích?
„Vyhráli jsme buly a Ruťák to měl na holi. Oni to hrají s jedním bekem, takže se to ometlo. Dostal jsem puk a koukal jsem, kde je obránce a zda nejdeme s Ivanem dva na jednoho. Bylo to dva na dva, tak jsem zkusil jet do brány. Jenže mě zavřel, myslím, Šimek. Tak jsem objel bránu a podíval se. Viděl jsem Ivana, tak jsem to chtěl procpat kolem tyče. To, že to vyšlo takhle, to je jen třešnička na dortu.“

Ke konci zápasu jste se dostal ještě do jedné velké šance. V tu chvíli jste mužstvu mohl dodat úplný klid…
„Trochu jsem se koukl doprava, jestli tam nejedeme náhodou dva na jednoho, že bych puk prohodil. Ale tím, jak jsem se podíval, tak jsem trochu ztratil a bek mě křižoval. Musel jsem si udělat místo, tak jsem musel jet na druhou stranu. Trochu mi ujel puk, tak jsem do něj jenom práskl. Jenže Lášák to chytil.“