Aktuální zprávy

Chomutovská Abeceda: Prvním na řadě je dravý útočník Zdeněk Tauš

Napsal 29.10.2008 Kamil Novák
C h o m u t o v - Se seriálem Chomutovská Abeceda jste se poprvé mohli seznámit na stránkách druhého vydání klubového magazínu Chomutovská Trefa. V prvním díle byl zpovídán dravý útočník Zdeněk Tauš, který se i pod trenérem Martinem Pešoutem prosadil do základní sestavy. Zde je pokračování z druhého čísla magazínu Chomutovská Trefa.

Auto – Momentálně jezdím ve Volkswagenu Golf 4. Pokud bych si mohl vybrat bez jakéhokoliv omezení, zvolil bych nějaký luxusní jeep do terénu. Konkrétní značku vyhlédnutou nemám.

Bydlení – Máme s přítelkyní byt v Meziboří. O baráčku v tuhle chvíli neuvažujeme, ale v budoucnosti bych stavbu domu nevylučoval. Možné je všechno.

Cestování – Když jedeme k zápasům, většinou spím. Občas se podívám na film. Pak je důležitá pořádná rozcvička, ovšem rozhýbat se po cestě autobusem dá docela práci.

Čekání – Snažím se být dochvilný, když už mám něco domluveného. Pokud vím, že to nestihnu, zavolám, že se opozdím. Čekám-li na někoho já, vydržím to třeba i půl hodinky. Jakmile dotyčný ani po téhle době nedorazí, odejdu.

Dovolená – Letos jsem nikam nevyrazil, protože přítelkyně nastoupila do práce a nedostala volno. Jednou bych se rád podíval na Kubu. A ideální odpočinek? Moc si ho neužívám. Když to jde, dělám něco u rodičů na zahradě u baráku. Sem tam si rád pospím.

Espreso – Tak s tím u mě nepochodíte, kafe totiž vůbec nepiju.

Film – Mám rád komedie, ale jinak si moc nevybírám. Podívám se na cokoliv, i když jsem v kině přes dva roky nebyl. Vždycky si rád znovu pustím Gladiátora.

Gesto – Po gólu dělám nejčastěji co většina ostatních. Zvednu ruce a raduju se. O žádné speciální oslavě jsem nikdy ani neuvažoval.

Hněv – Na ledě mě rozčílí zákeřné fauly, nadávky a záludná tvrdá hra. Po zápase bývám naštvaný ještě chvilku v kabině a do dalšího zápasu si toho, kdo mě vytočil, pamatuju. Mimo led jsem kliďas, nic mě nerozhodí.

Inline – V přípravě žádný z trenérů inline brusle nepoužíval. Jednou jsem na si na nich zabruslil na okruhu v Bratislavě na nějaké hrázi. Měl jsem rekreační brusle, které jsou běžně k dostání v krámech. Určitě to byl nezvyk, protože se člověk pohybuje úplně jinak než na klasických bruslích.

Jídlo – Pochutnám si na lososovi nebo jakékoliv rybě. Jako přílohu mám nejraději těstoviny nebo rýži. Nesnáším koprovku.

Kniha – Knížky nečtu vůbec. Když jsem sám doma nebo občas v kabině otevřu noviny – Sport, Blesk nebo nějaký časopis o motorkách a autech.

Láska – Na prvním místě musím určitě zmínit přítelkyni. Naším společným miláčkem je pak pes. Máme Bernského salašnického.

Móda – Trendy, co se nosí, příliš nesleduju. Oblékám si nejraději sportovní věci. Když jsem potřeboval oblek na ples, nechal jsem si poradit od přítelkyně. Pomáhala mi s výběrem a i normálně mi řekne, jestli mi to sluší nebo ne.

Nápoj – Žízeň zaháním nejčastěji iontovým nápojem, občas si dám pivo. To ale jen zřídka. Nic jiného nepiju.

Olympiáda – Sleduju ji docela často. Když máme dva tréninky denně, zůstávám v kabině s Jardou Haškem a díváme se. Zatím je to dobré, úspěch přeju i dalším, kteří na svůj start teprve čekají.

Peníze – Důležitou roli hrají pro každého. V mém případě však neznamenají nic zásadního. Nemusím si kupovat všechno, co vidím. Umím se ovládat.

Rybaření – Ryby nechytám, protože je to časově náročné a chybí mi trpělivost. Jen jednou jsem si to zkusil na chatě Martina Heinische na Nechranicích na lodi.

Řád – Extrémy mě příliš nelákají, ani adrenalinové sporty. Snad motorku bych si rád pořídil, ale zatím jsem do toho nešel, abych neohrozil kariéru.

Soupeř – Nemám oblíbeného ani neoblíbeného protivníka. Je mi jedno, s kým hrajeme. Proti všem se cítím stejně, když jsem na ledě.

Škola – Vyučil jsem se zámečníkem, abych měl po ukončení hokejové kariéry v ruce nějaký papír. Ještě bych si chtěl dodělat maturitu a zkusit třeba i dálkově vysokou. Ve škole jsem to zvládal celkem v pohodě, i když občas jsem se něco musel doučit, abych si polepšil.

Trenér – V žácích mě vedl Miloš Tarant, který mi toho dal hodně. V podstatě úplně všechno mě naučil. Hodně poděkovat musím taky taťkovi. Ten mě donutil trénovat, když se mi nechtělo. Trenéři se střídají, takže neřeším, jestli jde o demokrata nebo spíš vládne tvrdší rukou.

Usínání – Po vítězném zápase zabírám lehce. Když se prohraje, je to o poznání horší. Pokud se něco hodně blbě pokazí, promítám si to. Jinak ale po prohře sedím u zapnuté televize, kterou vypínám až ráno.

Vojna – Měl jsem na ni jít jako vůbec poslední, ale nakonec se tak nestalo kvůli hokeji. Litvínov totiž nechtěl, abych šel někam do Jihlavy. Dostal jsem odklad a rok na to vojnu zrušili. Když slyším, co se tam všechno dalo zažít, trochu mě mrzí, že mě to minulo. Docela rád bych to okusil.

Workoholismus – Nedělá mi problémy přiložit ruku k dílu. Malé opravy doma zvládám a pomáhám i taťkovi na zahradě. Domluvíme si termín a většinou o víkendu uděláme, co je potřeba.

vtipY – V kabině žádné legrácky nevymýšlím, spíš jsem jejich terčem od spoluhráčů. Během kariéry už jsem toho schytal tolik, že si nic konkrétního nevybavím.

Xenofobie – Vyrůstal jsem v Lomu, kde žilo hodně Romů. Dokud jsou lidé v klidu, nevadí mi nikdo. Nedělám rozdíly podle barvy pleti.

Zdraví – Zatím se vážnější zranění až na jednu výjimku vyhýbala. Jen v dorostu jsem měl prasklou navikulárku v zápěstí a půl roku jsem musel nosit sádru. Jinak nic.

Ženy – Přítelkyně se jmenuje Denisa. Mám rád holky, co to mají srovnaný v hlavě a jsou sportovně založené. Barva vlasů u mě nerozhoduje.

×
Dnes v 18:00 | Jun.
VHK ROBE Vsetín
Piráti Chomutov