Jak hodnotíte dosavadní průběh základní části Chance ligy z pohledu Pirátů?
„Zatím jsme spokojení s postavením v tabulce, protože chceme uhrát první osmičku, abychom byli při rozdělení soutěže ve vyšší skupině. Samozřejmě vnímáme, že některé zápasy nám vyšly a některé naopak ne. Pořád máme co zlepšovat. Na druhou stranu hra dostává nějaký řád na to, že jsme spolu zhruba tři a půl měsíce. Takže zatím jsem velice spokojený.“

Hodně se daří v domácím prostředí, což je určitě dobře. Čím to, že venku nejsou výsledky tak dobré?
„Zatím na to hledáme odpověď. Kdybychom na tuhle otázku znali odpověď, vozili bychom zvenku bodů víc. (usmívá se) Jsme rádi, že náš domácí stánek je zatím až na jednu výjimku nedobytný. Budeme se to snažit udržet do konce sezóny, ale hru venku musíme zlepšit, abychom vozili víc bodů ze stadionů soupeřů.“

Postrádáte vy osobně něco ve venkovních duelech, co naopak u mužstva vidíte doma?
„Řekl bych, že rozcvičení a nastavení týmu venku není vůbec špatné. Venku nás vyloženě trápí koncovka, žádný jiný diametrální rozdíl nevidím. Šance si vytváříme i venku, jen to bohužel neprodáme v podobě gólů. Venku nás taky hodně brzdí spousta vyloučených hráčů, což je náš velký problém.“

Co za tolika tresty vězí?
„Myslím, že je to kolikrát i o šikovnosti daného hráče. Někdy jde vyloženě o nešikovnost a není tam úmysl faulovat. Zkrátka řešení osobního souboje skončí z naší strany vyloučením. Někdy se rozhodčí i upísknou, ale taky jsou to jenom lidi. Pořád se to dá nějak tolerovat, ale ukazujeme klukům na videu, co udělali špatně. Bavíme se o tom a na technice souboje neustále pracujeme i na ledě. Doufám, že se to zlepší a vyloučení bude ubývat.“

Zmínil jste, že je stále co zlepšovat. Teď jsme se bavili o dvou aspektech hry. Kde ještě vnímáte prostor k posunu?
„Kluci to mají u mě těžký. (smích) Pořád děláme na systému, koncovce a přesilových hrách, což jsou věci, které nás taky trápí. Pracujeme na drobných detailech. Malé věci totiž dělají ty velké. Snažíme se, aby kluci dostali všechno pod kůži tak, abychom v rozhodujících zápasech byli co nejlépe připravení.“

Nastoupili jste už proti všem soupeřům. Kdo je podle vás největším soupeřem v cestě za případným postupem?
„Letos je hlavně horní část tabulky hodně vyrovnaná. S každým můžeme vyhrát i prohrát. Nejhorší soupeř zatím byly doma České Budějovice. Jejich trenér mi pak ale potvrdil, že zápas u nás jim extrémně vyšel. Venca Prospal říkal, že to byl nejlepší výkon týmu za jeho působení na střídačce. Nám to naopak extrémně nevyšlo. Nicméně specifikovat jednoho soupeře nejde, adeptů na postup je podle mého víc. Navíc play-off je opravdu jiná soutěž, takže uvidíme, až se do něj případně dostaneme.“

Na začátku chomutovského angažmá jste přiznal, že porážky koušete hodně těžce. Změnilo se mezi dospělými vaše působení na mužstvo právě po prohře ve srovnání s juniory?
„Musím se přiznat, že jsem až nevídaně klidný. Býval jsem větší rapl a víc jsem toho rozbil. Je to asi dané i tím, že už mám něco odtrénováno. Hodně jsem se naučil od Tondy Stavjani, když jsem s ním spolupracoval v Budějovicích. Viděl jsem, jak řeší takové věci on. Snažím se to dělat podobně. Vzal jsem si od Tondy i Milana Kupky hodně věcí. V té době jsem začínal s trenéřinou a měl jsem štěstí, že jsem potkal tyhle dva skvělé trenéry. Já mám vizi, jaký trenér bych chtěl být, ale pořád jsem mladý začínající trenér, takže vstřebávám i věci z okolí. Jednoznačně ale chci, aby tým věděl, že mám radost, když dáme gól, a že jsem nasranej, když hráči něco udělají špatně. Nejsem typ trenéra, který stojí se založenýma rukama. Se střídačkou chci žít a chci, aby to kluci cítili, ať se zrovna daří nebo ne.“

Na střídačce Chance ligy jste stál naposledy během ročníku 2017/2018. Změnila se soutěž za tu dobu?
„Řekl bych, že ne. Připadá mi to pořád stejné. Myslím, že přibylo víc kvalitnějších týmů. Dřív byly opravdu odskočené tři čtyři týmy, teď se soutěž srovnala. Ze šestnácti týmů je minimálně polovička dobrá a vyrovnaná.“

Vím, že na prvním místě je u vás tým, ale nemůžeme se nedotknout některých jednotlivců. Po návratu z říjnové akce národního týmu do 18 let vynechal zápas Stanislav Vrhel. Co bylo důvodem týdne na regeneraci?
„Měl v té době extrémní vytížení. Hrál hodně u nás a pak absolvoval tři velice těžké zápasy s nároďákem proti Rusku. Hrál čtvrtek, pátek i sobota. My trénujeme hodně intenzivně včetně suché přípravy, i když máme tři zápasy v týdnu. Standovi je šestnáct let, hraje u nás přes patnáct minut za zápas a nastupuje i v důležitých momentech. V národním týmu hrál prvního nebo druhého centra a všechno se sečetlo. V Sokolově bylo vidět, že tahá nohy a není tak nebezpečný. Navíc přijel z reprezentace dost pomlácený, tak jsme se domluvili, že mu dáme prostor na regeneraci a odpočinek, aby byl zase připravený na zápasy. Nebyly v tom žádné zranění ani výkonnostní důvod. Jen jsme mu chtěli trochu ulevit.“

V průběhu přípravy se hovořilo o příchodu zkušenějšího brankáře. Zatím to vypadá, že není úplně potřeba, protože Dominik Pavlát chytá velmi dobře. Nenaplnily se tak obavy, které možná u řady fanoušků panovaly po zkušenosti z předchozí sezóny, kterou také začínali mladí gólmani. Předpokládám, že jste za to rád…
„Určitě. Nicméně já jsem chtěl přivézt takového zkušenějšího brankáře, který přijme jasnou roli dvojky. Dominika jsme od začátku brali jako jedničku a chtěli jsme k němu někoho, kdo by mu pomáhal a měl kvalitu, aby si mohl Dominik odpočinout a nebyl to propadák. Nakonec jsme se s nikým nedomluvili a máme Běhyho s mladým Alťákem, aby nebyla bita juniorka a mohl za ni někdo z nich chytat. Zatím to funguje, ale pořád jde jen o základní část. Kdyby se do konce přestupního termínu našel někdo, kdo by nám na pozici, o které jsem mluvil, kývnul, myslím, že by to ohromně pomohlo i Dominikovi.“

Nemůže toho časem být hodně i na Dominika Pavláta, podobně jako jste o tom mluvil u Stanislava Vrhela?
„Už jsme mu pauzu dali. Do Jihlavy jel jako jednička Běhy, aby si Dominik odpočinul i hlavou. Běhy to zvládl dobře. Určitě jsme neprohráli jeho vinou, byly tam jiné chyby. Dominik je pořád mladý, takže i on sám se musí naučit pracovat s větším vytížením. Pořád to konzultujeme s trenérem gólmanů, bavíme se i s Dominikem, jak se cítí. Všechno si vyhodnotíme a podle toho případně dáme zase prostor jinému brankáři.“

Po třech měsících už se můžu asi zeptat, jak se vám v Chomutově líbí?
„Já jsem na zimáku a doma. (směje se) Jsem tu maximálně spokojený a nemůžu si na nic stěžovat, i když z města jsem toho zatím tolik nepoznal, protože tu mám nějakou práci. Doma zase dělám seminárku a učím se na státnice, protože na jaře bych chtěl ukončit studium licence A, pokud se všechno stihnu naučit. Tím pádem nemám moc čas běhat po městě.“

Je náročné skloubit studium licence s trénováním jakékoliv kategorie?
„Je to nesmírně náročné. Věděl jsem, že to bude těžké, což se potvrdilo. Přece jen už jsem ze školy pryč docela dlouho a do hlavy mi veškerá terminologie moc neleze. (usmívá se) Ale zase si říkám, že to zvládnu taky, když to dali jiní.“

Prozradíte, jaký předmět pro vás byl nebo je nejhorší?
„Asi fyziologie. (usmívá se) Ta je pro mě španělská vesnice.“

Nahlížíte díky studiu na některé věci jinak na základě nových poznatků, které jste ve škole vstřebal?
„Je to asi nejvíc sktruktura zátěže a tréninku na ledě i na suchu. Hodně jsem taky čerpal z psychologie. Hlavně ohledně přístupu kouče k jednotlivým hráčům a celému týmu především u dospělých. V tomhle směru mě to hodně obohatilo.“

Řešíte tedy mezi seniory víc věci s jednotlivci než s týmem?
„Máme neustále individuální rozmluvy. Snažím si každého hráče otipovat tak, abych našel cestu, jak z něj během zápasu vymáčknout ten nejlepší možný výkon. Teď díky škole a psychologii mám na určité věci trochu jiný pohled. (usmívá se) Považuji za hrozně důležité s hráči neustále mluvit a říkat si i špatné věci, což jsem dřív až tolik nedělal.“